DO NAZCY K OBRAZCŮM

Ráno se loučíme s moc hodnou paní domácí, která je celá nadšená z Bobíka. Z Machu Picchu Pueblo vyrážíme opět na koleje směr k vodní elektrárně, kde už čeká transítek. Těch 11 kilometrů je velice bolestivých, ale zároveň krásných. Dokonce konečně vylézá sluníčko a spousta zvířátek taktéž. Potkáváme kapybaru, papoušci na nás řvou ze všech stran a krásné motýle nestíháme počítat.

U auta potkáváme pana Escobara, kterému platíme nakonec jen 15 Soles za obě noci.

Kodrcáme se zpátky po strašné cestě až do Santa Marii, kde se napojujeme na hlavní. Musíme se vrátit po stejné silnici asi 150km, protože na druhou stranu kloudná cesta nevede.

Jedeme krásným posvátným údolím (Valle sagrado – Sacred valley) a pomalu se krajina úplně mění. Nad městem Curahuasi se stavujeme na vyhlídce nad kaňonem s řekou Apurimac, přes kterou jsme jeli při průjezdu Curvas de Huanchaca, což není vzdušnou čarou daleko.

Tak se nám na vyhlídce zalíbilo, že tu zůstaneme dvě noci. Alespoň můžeme udělat klasickou údržbu, vyprat, odstranit z auta nános bahna atd.

V pondělí vyrážíme opět na silnici. Hned ráno se bohužel stává hrozná věc. Kamion před námi předjíždí druhý kamion a připlétá se před ně pejsek….První kamion sice kvůli němu nebrzdí, ale míjí ho, UFFF! Druhý kamion ho ale bez sebemenšího zabrzdění přejíždí přímo před námi a nějak se z toho nemůžeme vzpamatovat celý den...

Peruánští kamioňáci nás štvou každý den, jezdí v protisměru, v husté mlze nesvítí, nebezpečně předjíždí, ale tohle přehnali!!! Ukazuju tomu hajzlovi alespoň prostředníček a už ho snad nepotkáme.

 

Teď nás čeká hledání pneuservisu a výměna píchlé gumy a radši i té, která už také dosluhuje.

Ve městě Abancay je naštěstí celá ulice autoservisů a ve čtvrté prodejně s gumami mají konečně vyhovující. Sice nejsou stejné a v Evropě by neprošly, ale na Ameriku prej dobrý.

Za 3000Kč máme po starostech a jedeme dál.

Jedeme směrem k pobřeží do města Nasca, ale upřímně se moc do toho vedra v poušti netěšíme. A tak si ještě užíváme příjemnou teplotu ve 4500 m.n.m.

 

Sjíždíme do rozpáleného města Nasca, kde navštěvujeme odborníka na Nazca lines a astronomii Edgarda. Edgardo ubytovává cestovatele z celého světa už 10 let a sdílí s nimi celý svůj dům za příspěvěk na základní potřeby. Každému se u něj rychle zalíbí a nikdo odtud nechce odjet. Každý kdo řekne, že už musí jet dál, zůstává nakonec klidně i několik týdnů.

Edgardo má každý den prezentaci o Nazca obrazcích v malém planetáriu v krásném hotelu v centru. I my máme tu čest vyslechnout si spoustu zajímavých informací o těchto mystických obrazcích u Nazcy.

Ukazuje nám i nově objevený obrazec aliena (objeven teprve před sedmi lety), který je dokonale propracován.

U Edgarda zůstáváme nakonec 3 noci a opravdu se nám nechce pryč. Hned první den jsme u něj seznámili se stále smějícím se Mexičanem Angelem, který cestuje na kole. Cestoval už i po Evropě a teď míří na jih. Rychle jsme se s ním spřátelili a vyměnili kontakty a už se těší do ČR na pivo.

Poznali jsme také Peránku Tani, která žije v Buenos Aires a občas v Limě. Zná snad každý kout Peru a doporučila nám spoustu míst, o kterých se člověk jen tak nedočte. Tani byla také specialistka na smoothie, koktejly a ovocné zmrzliny. Mňam!

My jsme jim taky ukázali trochu z naší kuchyně. Honzík upekl buchtu, chleba, udělali jsme jim bramboráky a bramborový guláš. Do kterého jsme ale místo normální sladké papriky dali jejich Rocotto papriky – něco jako chilli. Já jsem to krájela a nekecám, ještě dva dny mě pálily ruce. Všichni se oblizovali až za ušima, hlavně po tom ďábelském guláši. Peruánská kuchyně je pro ně na prvním místě, ale prý hned za ní je ta česká.

Vůbec se nám nechce, ale musíme se posunout. Náš cíl je dnes vyhlídková věž nad Nasca obrazcemi. Jsou z ní vidět obrazce strom, ruce a ještěrka, kterou bohužel poničila stavba silnice. Poté míříme přes město Ica mezi písešnými dunami až na pobřeží do Paracasu. Známe pro své luxusní hotely, nabídku vodních sportů a přírodní krásy. Spíme na parkovišti u pláže, hned vedle ptačí rezervace, a trochu nás zaráží, že se i tam prohánějí lidi na skůtrech a člunech. Na břehu je také spousta obrovských medúz, které vyplavilo moře.

Je tam pro nás trochu vedro a opět toužíme po horských teplotách, takže hurá zpátky do hor!

 

 

NAZCA LINES

Tyto obrazce byly vytvořeny cca před 2000 lety ostraněním tmavší vrchní vrstvy kamení. Pozornost získaly až ve 20. století, kdy na ně upozornil Paul Kosok. Ten obrazce ukázal německé archeoložce a matematičce Marii Reiche, která poté výzkumu zasvětila celý život. Obrazce čistila, chránila, objevila obrazec pavouka a fotila je z dřevěné plošiny připevněné pod vrtulníkem. V roce 1994 dostala nejvyšší ocenění v Peru - Řád Slunce.

V Nazce je po ní pojmenenováno například letiště, škola, ulice, planetáruim, ve kterém jsme byli na prezentaci a také vyhlídková věž.V San Miguel de la Pascana má také muzeum a nachází se tam i její hrob.

 

Obrazce jsou dodnes velkou záhadou a přesně se neví, proč byly vytvořeny. Existuje mnoho teorií. Například, že měly zemědělský význam a měly lid dovést k vodě, respektive je dokázáno, že spousta linií příčně navazovala či ukazovala na jedinou blízkou řeku. Další význam mohl být náboženský či přírodní – např.obrazec opice se může vysvětlovat tím, že opice jakožto obyvatel deštného pralesa představuje živočicha, který je úzce spojen s velkým množstvím vody, a proto možná byla vytvořena jako nositel vodního bohatství. Voda v poušti je drahocenná, proto jakákoliv stopa související s vodou měla ve své době obrovský význam.

Jasné je, že jsou obrazce spojeny s astronomií. Některé linie jsou namířeny přesně ke slunci při obou slunovratech a pár obrazců dokonale padne do souhvězdí. Například obrazec pavouka padne do souhvězdí Orionu.

Obrazce jsou vytvořeny pouze jedním ,,tahem“, což při jejich velikostech je výsledek opravdu úctyhodný. Obrazce byly tvořeny i několik desetiletí a vznikaly postupně po celé generace. I proto nejsou všechny stejného typu a některé se vzájemně i hodně překrývají. Navíc to, že jsou takto zachované i po několika tisících letech je dáno tím, že v oblasti Nazcy naprší asi jeden milimetr srážek za rok, tudíž voda nemohla obrazce nijak poškodit. Navíc jsou v Nazce obvyklé pouštní víry, taková malá tornáda, která svým velmi praktickým způsobem obrazce velmi často očišťují od případných nečistot a zachovávají spodní světlou vrstvu neporušenou.

Nazca linie budou vždycky velkou záhadou.

Photo on background by Jiří Kostka Vacek

© 2023 by Straka-pout. Proudly created with Wix.com